Historie cholerového hřbitova

Před vybudováním současného hřbitova ve Veverské Bítýšce v roce 1837, sloužil jako farní hřbitov pro obce Hvozdec, Vev. Bítýšku a hrad Veveří pozemek v okolí kaple Matky Boží u hradu Veveří. Zde se pohřbívalo od středověku a kaple se hřbitovem byla obehnána zdí. Prostor pro hřbitov byl však malý a pozemek byl též z části skalnatý.

V letech 1732–1771 bylo jako pohřebiště také používáno místo v blízkosti tehdejšího kostela sv. Jakuba Většího ve Veverské Bítýšce. Byly zde pohřbívány malé děti. Někteří velmi vážení obyvatelé městečka byli také pohřbíváni přímo v kostele. Po dostavění nového kostela v roce 1782, starý kostel zanikl a dnes už není možno určit, na kterém místě stával.

Po vypuknutí cholerové epidemie, která zasáhla Vev. Bítýšku a okolí na sklonku roku 1831, byl počet zemřelých tak velký, že stávající hřbitov u kaple Matky Boží nedostačoval. Z těchto důvodů, ale též jistě z důvodů hygienických, byl pro oběti epidemie zřízen nový, takzvaný "cholerový hřbitov" na polích nad Veverskou Bítýškou nedaleko okresní silnice na Brno. Na tomto hřbitově bylo pohřbeno 33 zemřelých z Vev. Bítýšky a 1 z Hvozdce.

I v dalších letech byla bítýšská farnost postižena epidemiemi nakažlivých chorob. Byly-li oběti i těchto chorob pohřbívány na "cholerovém hřbitově", není prozatím známo. Tyto údaje však mohou obsahovat zápisy z farních matrik zemřelých. Tyto matriky jsou uloženy v Okresním archivu v Rajhradě (obr. 2).

Pro představu kolik zemřelých mohlo být na "cholerovém hřbitově" pohřbeno, je přiložena tato statistika vycházející z knihy "Paměti panství veverského" od Karla Eichlera (obr. 1), faráře ve Vev. Bítýšce vydaná roku 1891.

V letech 1833-34 vedla obec Vev. Bítýška při o vlastnictví hřbitova u kaple Matky Boží nad hradem Veveří. Tuto při obec prohrála. Bylo jí přikázáno vybudovat nový hřbitov, nebo rozšířit stávající "cholerový". Místnímu faráři bylo dne 12. září 1833 úředně přikázáno pohřbívat na "cholerovém hřbitově". Do vybudování nového hřbitova, to je do 19. září 1837, kdy zde byl první pohřeb, tedy byly zemřelí pravděpodobně pohřbíváni na "cholerovém hřbitově".

V letech 1830–1840 byla průměrná roční úmrtnost ve Vev. Bítýšce 33 osob na Veveří 2,3 osoby a ve Hvozdci 5,6 osoby. Celá farnost měla tedy průměrnou roční úmrtnost přibližně 41 osob. Za čtyři roky tedy šlo o více jak 160 osob. Byli-li všichni zemřelí opravdu na "cholerovém hřbitově" pohřbeni, bude možné prokázat jen velmi těžko. I v tomto případě budou rozhodující záznamy z farní matriky zemřelých.

Jak přesně dlouho byl tedy  cholerový hřbitov  ve Veverské Bítýšce používán a kolik je na něm pohřbeno osob zatím nevíme. Bude to předmětem našeho dalšího zkoumání.

Na místě  cholerového hřbitova  byl na konci minulého století vztyčen litinový kříž na podstavci a vysazeny stromy. Ještě na konci 60. let zde stály 2–3 vzrostlé jírovce (kaštany).

Na počátku 70. let se stavělo poli za Vev. Bítýškou vedení vysokého napětí. Jeho trasa byla vyměřena přes  cholerový hřbitov . Nic nebylo dbáno na prosby místního faráře, jeho žádosti o posunutí stavby a zachování hřbitova. Jírovce byly vykáceny a hřbitov zdevastován. Postupně byl pozemek zmenšován odoráváním, kříž byl přeražen a později zmizel úplně. Zbyly jen pařezy od stromů ze kterých rašily nové výhonky. Ty byly vždy po čase odřezány pracovníky rozvodných závodů, aby nezasahovaly do elektrického vedení. Pozemek hřbitova postupně zarostl náletovými křovinami a plevelem. V posledních letech šlo už jen o malý ostrůvek keřů v ploše sceleného lánu (obr. 3). Úplně vymizela pieta tohoto místa a  cholerový hřbitov  téměř zmizel z povědomí místních obyvatel.

Fotografie cholerového hřbitova ve Veverské Bítýšce

Milan Brychta