11. část - 1. díl

Veverská Bítýška ve vzpomínkách pamětníků - 11. část, 1. díl

Milí čtenáři,
další příspěvek pamětníků na prožitky za 2. světové války ve Veverské Bítýšce mám od bratrů Bednářových z Veverské Bítýšky.

Arnošt, starší z bratrů se mi ozval díky našemu Zpravodaji, který si pročetl na internetu. V současné době žije v Českém Krumlově a zveřejněné vzpomínky našich pamětníků daly podnět k tomu, že se na mou výzvu k dalšímu vzpomínání ozval. Připravila jsem pro Vás zážitky školáků z již zmíněného válečného období.

Děti jsou děti. A zvídavost odrostlých dětí nezná konce. Vždy, všude a za všech okolností si najdou prostor ke hrám a novým poznatkům. Někdy … opravdu … jde až mráz po zádech, když se začtete co vše ti kluci prožili. Naštěstí … u těchto dvou vypravěčů … vše dopadlo dobře. A já … Vás mohu seznámit s živými vzpomínkami … těchto starých pánů.

Pamětník č. 27

Jméno: Ing. Arnošt Bednář

Vzpomínka č. 1

… z jednoho místa v lese nad „Šanghají" (domky postavené na konci obce podél Bílého potoka) bylo vidět až k „Borovičkám"(část lesíka na kopci směrem k hradu Veveří). My děti jsme zahlédly, jak se k nim ve směru od Bítýšky blíží německý tank …
Tankisté hráli podivnou hru … nad nimi letěla ruská stíhačka …
Když se letadlo přiblížilo … tank se zastavil a jeho osádka vyskákala …
…když přeletělo … jeli dál …
To se několikrát opakovalo … pilot to nakonec vzdal … asi mu došla munice nebo palivo.

Vzpomínka č. 2

Do velké zahrady u Jarošova mlýna najela německá vozidla.
Já obdivoval zejména pásový motocykl. Vojáci maskovali techniku větvemi stromů a vybídli nás ke spolupráci. Dobrodružství však mohlo skončit tragédií. Můj nový kamarád Walter (původem Rakušan) neměl rád Němce.
Podal mi pár skleněných střepů, které jsme vkládali na volné plochy mezi maskování. „Tohle … prý piloti ruských stíhaček určitě nepřehlédnou."

Vzpomínka č. 3

Se skupinou kluků a děvčat jsme sledovali souboj stíhaček, které se občas objevily až nad Tejkalovým mlýnem. Jedna se oddělila a letěla směrem na nás.
Z křídel jí šlehaly plamínky a já vykřikl: "ona hoří"!
Nehořela … koukali jsme do ústí palubních kulometů.
Na svah za námi dopadly výbušné střely … a my se rozprchli jako vrabci.
Cestou jsem ze země sebral plačící děcko … a prchal do sklepa prvního domu, který měl otevřená vrátka.
Můj rakouský kamarád zapomněl na češtinu a poctivě odříkal německy „Otčenáš."

Vzpomínka č. 4

Narychlo vykopaný zářez ve svahu … přikrytý větvemi jehličnanů. Rodiče se snažili udržet děti v teple.
V noci začalo pršet … nikdy bych nevěřil, … jak může být obyčejná peřina … tak těžká …

Vzpomínka č. 5

Jednou jsme spali na půdě chlévů u Veselých ( poslední hospodářské stavení na levé straně Bílého potoka … dále je les ) … probudila nás tříšť střešních tašek.
Nikdo by nevěřil, jak rychle jsme opustili naši „noclehárnu" … a zalehli za kamennou zdí pod strání. Asi to byla jen zbloudilá kulometná dávka … a nikomu neublížila …

Vzpomínka č. 6

Hukot leteckých motorů a výbuchy bomb mne nasměrovaly do úkrytu za fošny. kterými si pan Veselý chránil okna domu.
Odtud mne ale vytěsnila, … jakási žena … šílená strachem.
Muži křičeli:"lehnout na zem"! Tož … jsem si lehl na záda a koukal vzhůru.
Docela nízko letělo pár letadel … a padaly bomby.
Jedna z nich padla do potoka … asi padesát metrů od nás … a z nebe začaly padat kameny …
Když zavřu oči … stále jeden z těch balvanů vidím …
…byl obrovský. A zdálo se, že padá přímo na mne.
Strach jsem měl o tátu. Podílel se na organizaci zásobování lidí v údolí Bílého potoka.
Kde byl v době náletu jsme nevěděli.
… krčil se prý pod smrky u plotu Blochova rybníku … protože i tam „pršelo" kamení … chránil si hlavu sešitem s tvrdými deskami.
Je zvláštní, že asi nebyl nikdo zraněn.
Dokonce ani Němci, kteří měli v hájovně velitelství.
Pouze dvě bomby … nám tehdy byly nebezpečné.
Jedna spadla přímo před budovu hájenky … a udělala velkou díru … zničila jen část střechy. A ta „moje".
Bomby padaly do strání po obou stranách klikatého potoka. Krátery po nich jsou tam asi dodnes.

Vzpomínka č. 7

Ve stráni nad jezem … poblíž hospodářství pana Mirka Veselého … jsou skály.
Dospěláci pokáceli pár stromů a zastřešili proluku mezi balvany. Pár metrů od tohoto „bunkru" byla široká svislá spára, do které se vešli dva malí kluci.
Kdo lezl první … byl na tom hůře … kamarád mu vlastně stál na hlavě.
Když poblíž začalo něco vybuchovat … fakt nám to vůbec nevadilo.
Možná však protestoval jezevec, …který měl obyvák o patro níže.
K bojišti přivrácený svah … není správné místo pro úkryt před střelami.
Když v noci poblíž dopadlo pár min či granátů … rychle jsme se stěhovali.

Vzpomínka č. 8

Obyčejná, bílá, bezrohá … hodně zvědavá a mlsná … ale hlavně … příliš nápadná na bojišti.
Naše koza. Prcháme z lesů, kde jsme chtěli přežít přechod fronty.
Údolí zažilo děsivý nálet a nebylo co jíst.
Podle zpráv ze vsi prý není válečná vřava tak strašná … občas shoří nějaký ten barák …
…prozatím jen pár mrtvých civilistů.
Přežít prý se dá i v opevněném sklepu … a takový jsme měli.
Výdřevou podepřený strop … pytli s pískem obložená okénka. Na bramborách a na uhlí mohlo přenocovat více než deset lidí.
Ale … zpět k té koze.
Dostal jsem ji na starosti … a věděl jsem už cosi o maskování. Vždyť mi bylo skoro 11 roků!
Od nás na dohled byla německá i ruská kulometná hnízda. A ona mohla upoutat pozornost střelců, … ohrozit tátu, mámu, dva mladší sourozence.
Omotal jsem svou kozí dámu provázkem … za něj nastrkal zelené větvičky a vedl ji z lesa domů … korytem potoka. Kýžený efekt maskování se nedostavil.
Kdosi uviděl … zamaskovanou věc v pohybu … a spustil palbu.
Už dlouho jsem tak rychle potokem neutíkal … a koza neprotestovala …
… v chlévě s chutí sežrala maskování.

Vzpomínka č. 9

Granát z minometu dopadl mezi náš dům a blízkou stráň. Jedna ze střepin prorazila pět oken a vylétla na dvůr.
Za třetím oknem u sporáku … stála teta Marie z Brna. Měla opravdu štěstí. Pokud by byla o pět centimetrů vyšší … střepina ji zasáhla.

Vzpomínka č. 10

Na našem hnojišti ležel zakrvácený hadr.
Teta mi prozradila, že jde o košili německého vojáka. Jeho kamarádi ho ošetřili v naší kuchyni. Měl prý v zádech sedm děr od kulek ze samopalu. Noc přežil a ráno ho odvezli jinam.

Vzpomínka č. 11

Potravinový příděl možná stačil na přežití, ale masa bylo málo. Táta měl moc rád ryby.
Pstruhů byl v té době plný potok. Říkalo se, že jde o revír brněnského gestapa.
Když otec spiklenecky mrknul, vzal jsem bicykl … a za dvacet minut byl pstroužek na pánvi.
Znal jsem místo, kde stačilo lehnout na břeh a … pod kořeny skrytou kořist vyjmout.

Vzpomínka č. 12

Otec nekouřil, ale příděl cigaret neodmítal. Dostávala je moje učitelka klavíru. Měl jsem ji rád … a ještě více její malou Haničku.
Obě jsem ztratil, když na dům, … kde bydleli padla bomba.
Ve sklepě, kde bomba zabila Haničku … zahynulo dost lidí.
Přežil prý, ale její otec …pan Novák , který do sklepa nešel a s křeslem se propadl do přízemí.

Vzpomínka č. 13

Právě nás nikdo nebombardoval a nebylo dokonce slyšet ani jednotlivé výstřely.
Zjevil se neočekávaně. Měl zvláštní uniformu … a pušku s neobvykle dlouhou hlavní.
Promluvil, … ale neznělo to česky. Určitě jde o Rusa či Ukrajince.
Od party vyděšených kluků chtěl vědět … zda ve vsi jsou Němci. Snažili jsme se mu vysvětlit, že … stále ještě Němci.
A ukazovali, kudy by mohl co nejrychleji zmizet.
Překvapil nás. Žádal pouze jehlu a nitě.
Přivedl jsem ho domů … dostal co potřeboval.
My žasli. Přišíval si na rukáv jakýsi plátěný nápis … a Němců se nebál. Má strach jen z Rusů.
Bojoval na německé straně pod vedením generála Vlasova a „Vlasovce" prý Rusové neberou do zajetí. Kdesi za lesem jeho jednotku postříleli.
Jen on … se zachránil … a pár dalších … o jejichž osudu nic neví.
Takové bylo moje první setkání s příslušníkem státu, který nám přinášel osvobození … po šesti letech trýznivé okupace.

Po osvobození.

Vzpomínka č. 14

9. května, jen krátce po svítání … kdosi zakřičel, "jsou tady Rusi"!
Byl jen jeden. Kráčel po polích od Oberreiterova statku k „Šanghaji" …
a my mu běžely vstříc. Všichni si na něj chtěli sáhnout … někdo mu otevřel „patrontašku"… náboje jsem posbíral a vojákovi předal. Byly jiné než měli Němci.
Vítání přerušil výbuch. Granát přiletěl asi od Lažánek a dopadl asi dvěstě metrů od nás.
My jsme padli k zemi. Rus se jen trochu pootočil.
Snad je už opravdu konec války.

Vzpomínka č. 15

Na silnici od Boroviček směrem k Veverské Bítýšce se objevila kolona povozů tažených koňmi.
A potom na louce … vedle pily … podivní vojáci.
Snědí, … jak Cigáni … seděli na zemi se zkříženýma nohama ve vyrovnaných řadách.
Na ploše asi 10 x 15 metrů … stejně pečlivě vyrovnané před nimi byly „ bandalíry" ??? a pušky.
Pouze velící důstojník stál … a pravděpodobně své mužstvo káral.
Nerozuměl jsem mu ani slovo … prý to byli Rumuni.

Vzpomínka č. 16

Tři ruští vojáci a jeden místní partyzán … kdesi zadrželi německého vojáka. Vedli ho kolem Bílého potoka do Bítýšky.
Tuto skupinku jsme potkali před hájovnou právě ve chvíli, kdy známý místní rváč … tentokrát … s rudou partyzánskou páskou na rukávu, trval na tom, že zajatec musí být popraven … a harašil uzávěrem své pušky.
Až jsem se lekl, jak na něj jeden z Rusů zařval … a málem zastřelil jeho …

Vzpomínka č. 17

Ležel na svažité lesní cestě. Civilista … možná už převlečený voják.
Chyběla mu polovina obličeje, boty i doklady. Potůček krve … byl snad čtyři metry dlouhý … a všude mouchy …
Byli jsme tři. Jeden z nás měl vojenskou polní lopatku … nejstaršímu bylo asi třináct roků.
Dospělí se ještě lesa báli … a měli jinou práci …
Mezi kořeny nejbližšího stromu hloubíme hrob. V půlmetrové hloubce nám docházejí síly.
Lidské tělo bez života je opravdu těžké.
Do tvaru kříže svazujeme dvě větve …
Nikdy se nepodařilo zjistit, kdo byl ten muž ... snad prý nějaký Polák …
Později kdosi nad hrobem postavil kamennou mohylu … stojí tam asi dodnes …

Vzpomínka č. 18

Dozvěděli jsme se, že na tišnovském nádraží stojí vlak plný německých stíhaček.
Přijeli jsme tam na bicyklech, … opřeli je o plot … a vlezli do kabiny nejbližšího Messerschmitta.
Naše kola se zalíbila ruskému vojákovi. Byl neúprosný a asi se i dobře bavil.
Místo prosby: „ prosím, vraťte nám kola" … jsme málem děkovali." Děkujeme, vraťte nám kola." Zabavil je.
Kola nám na ruském velitelství vyprosil až český četník … byla už připravena k transportu. Museli jsme napřímit řídítka, přemontovat pedály a strhat papír, kterým voják chránil svou válečnou kořist proti poškození.
Montážní klíče nám naštěstí nezabavil.

Vzpomínka č. 19

Kolem lesa směrem od Oberreiterových ke Hvozdci byly zákopy a bunkry. V jednom z nich jsme našli matrace, peřiny, hrnec sádla a dokonce i chleba.
V dalším bunkru byl místo dveří jakýsi „těžký" pytel. Nahmatali jsme v něm ruční granáty. Dovnitř jsme radši nevstoupili. Možná to byla nástraha … možná jen zátěž.

Vzpomínka č. 20

Na mezi … ve křoví jsme nalezli dvě „zavazadla".
V krabicovité torně s „teletinou" bylo vše pečlivě uspořádáno. Své poutko měl kartáček na zuby … pečlivě složené spodní prádlo … atd.
Tím druhým zavazadlem byl vlastně jakýsi celtový pytel, jehož obsah byl přehledný …až po vysypání.
Mně se zdál praktičtější ten … ruský pytel.

Vzpomínka č. 21

Věděli jsme o každé díře v zemi, … ve které byl nevybuchlý granát z minometu.
Některé z nich jsme vykopali či vypáčili sami a nosili je do svých skrýší.
Pyrotechnik-profesionál o nás věděl. Vyzvedl si nás ze školy, abychom mu prozradili co víme.
Když jsme šli z lesa s proutěným košem potkali jsme mámu. Na její dotaz :"co tam nesete", jsem dle pravdy odpověděl. „Nevybuchlé granáty". Div nezkolabovala … slíbila nevídaný výprask, … ale až prý ten koš položíme a vrátíme se domů. Dnes by se kvůli takovému koši evakuovala městská čtvrt.

Vzpomínka č. 22

Němci se snažili zničit i most přes Svratku na ulici Tišnovské, ale povedlo se jim to jen částečně. Část trhaviny výbuch pouze rozmetal … a dno řeky bylo poseto žlutými kostkami ekrazitu.
Brzy jsme přišli na to, že po zapálení hoří čadivým plamenem. Výborný zdroj tepla pro likvidaci rozbušek.
Dali jsme několik žlutých kostek na dno těžkého litinového hrnce, rozbušky a škrtli sirkou.
… hrnec plaval po potoce … a najednou děsná rána. Netušili jsme co se stalo a marně hledali ten hrnec. V potoce byly jen malé kovové střepinky. Až později nám došlo, že explodovaly ty žluté kostky.
Život nám zachránily kmeny olší, za kterými jsme stáli.
Odnesla to okna naší verandy.
Už podruhé, … ale rodiče pachatele nezjistili.

Vzpomínka č. 23

Při práci s trhavinami jsme se opravdu snažili chránit „civilisty".
Když se jistý pan stavitel nečekaně objevil na cestě k hořícímu ohni, ve kterém byly rozbušky, mina a ještě cosi …
Požádal jej šestiletý hlídač, aby šel jinudy … nebo počkal.
Dostal pohlavek a pán šel dál … byl … naštěstí … ještě dost daleko, když to bouchlo …
Děsně se asi lekl a šel si stěžovat do školy.
Pan ředitel měl jasno. Když se to stalo v „Šanghaji"… tak v tom musí mít prsty Arnošt. Přerušil vyučování … škola nastoupila na dvoře.
A protože se náhle ztratily všechny rákosky … musel jsem si přinést z ředitelny stativ od fotoaparátu, kterým mne řádně ztrestal.

Vzpomínka č. 24

Bomba přerazila kmen stromu … dopadla na bok … a proto asi nevybuchla.
Přivedli jsme k ní pyrotechnika. Přiložil jakousi menší nálož … zapálil šňůru … a prý se máme jít schovat.
Běželi jsme do sklepa … u paty protější stráně. Nebyla to správná volba. Sklep neměl dveře … a když to bouchlo … tlaková vlna nás přimáčkla na zeď.

Vzpomínka č. 25

Nevybuchlou a nepoužitou novou munici z okolí statku Oberreiterových jsme nanosili na konec "Slešťůvky" (lokalita za domem pana Milana Veselého v ulici Hvozdecké – proti bytovkám).
Pyrotechnik nás poslal na padákovou věž (na Stráži), abychom odtud pozorovali výbuch. Rána to byla řádná. Pár střepin letělo nebezpečně blízko.
My děti jsme své amatérské pokusy přežily. Profesionál později zahynul.
Pan Rampula (občan z Vev.Bítýšky), který svážel munici k odpálení do stejného místa asi příliš riskoval … rovněž zahynul.

Vzpomínka č. 26

Pilnější občané asi „zachraňovali" historické předměty z hradu Veveří.
I mezi kluky kvetl výměnný obchod. Starobylý kord … za ještě starší „ládovačku" …atd.
Když jsme nakonec i my hrad „navštívili" … byl skoro prázdný …
… na svazích pod okny ležela torza nábytku a porcelánu …
… a nepodařilo se nám chytit kavku, jichž bylo na půdách plno … chtěli jsme ji naučit mluvit.

Vzpomínka č. 27

Exhumace…
Když na ty okamžiky vzpomínám, … čichová paměť mi vybaví odporně nasládlý pach smrti.
Z amplionu na věži kostela zněla opakovaná výzva o pomoc občanů při vyzvedávání těl padlých rudoarmějců.
Do té práce se nikdo nehrnul. Akci velel ruský důstojník … nakonec konstatoval, že ONI za nás umírali … a naštvaně vystřelil směrem k amplionu.
I já se raději vzdálil.

Válka je odporná záležitost, … ale už po ní opět kdosi touží.