13. část

Veverská Bítýška ve vzpomínkách pamětníků - 13. část

Děti pásly dobytek a husy po sklizených obilovinách a na lukách. Bylo to živobytí a určitý příjem. Pan Kladiva vzpomíná na dětství: "pěkně jsme se bavili a chodili bosí" (samozřejmě mimo zimní období).
Navečer se vracela hejna hus pěkně napasená v řadě jedna za druhou, každá ve svém stádě domů. Dalším příjmem byli letní hosté. Byli to brněnští občané a říkalo se jim páni. Zamluvili si předem na dva měsíce o prázdninách byt. Říkalo se "na lontě". V každém domě, kde to jen trošku šlo, jim uvolnili světnici. Třeba i kuchyň a vařili společně. Letní hosté nakupovali od rolníků: mléko,máslo, tvaroh a vajíčka. A ti byli rádi, že prodají svoje výrobky, kterých bylo dostatek. Na podzim přijel pan baron de Forest na hony. Mužští i chlapci chodili nahánět zvěř a byli za to slušně placeni. Ještě si donesli domů nějakého ušáka (zajíce).

Byli zde i rybáři z povolání. Šest bratrů Šancových mělo pronajato rybolov za 10 zlatých na osobu. Lovili většinou do sítí, které byly připevněny na dlouhých ráhnech. Říkalo se tomu čeřeň. Tento ponořili do vody, který po chvíli (no záleželo na štěstí, jak ... kdy) vytáhli. Větší ryby uložili do podlouhlých soudků s vodou. Malé ryby hodili zpět do vody. Nachytané ryby případně i žabí stehýnka nosili v putnách na zádech do Brna na trh.

Poznámka: nedalo mi to ... musím přidat svoji "trošku do mlýna" a zavzpomínám na naši Černou hodinku v domku na Nábřežní, kde jsem tehdy bydlela. Jeden z bratrů Šancových se jmenoval Filip (byl to můj dědeček). Úplně ho vidím před sebou, jak sedí na stoličce u sporáku a bafá z fajfky. Babička se zlobila, aby toho kouření nechal, že jsou tam děti. On mírně a pevně oznámil svoji pravdu:"babi, vždyť ten kouř jde všechen do kamen. Víš, jaký ten komín má tah, vždyť jsem ho stavěl." V kamnech praskal oheň a vzduchem zavonělo polínko, které tam přidal. Vzpomínal a vyprávěl, jaké TO tehdy bylo: "bylo to těžké živobytí, ale hlad nikdy doma nebyl," dodal dědeček.
Ty výše (panem Kladivou zmíněné ryby), abych se vrátila zpět k bratrům Šancovým, nosili tak, aby byli blízko toku Svratky, aby jim mohli měnit vodu. Ryby musely být živé, jinak by se neprodaly. Rybáři vycházeli ještě za noci, aby došli na trh včas a prodali. "Cesta zpět do Bítýšky," pokračoval dědeček, "trvala nějak déle." (Přitom putny byly prázdné tudíž lehčí). "No, měli jsme nějaká zastavení na svačinku ... potom na zahřátí," zasmál se pod fousy "a bylo veselo." Dál se, ale nedostal. To už babička přerušila vyprávění: "tak Filipe, to už stačilo ... už toho bylo dost! Děti, na plotně už na Vás čeká šípkový čaj a udělám topinky." Otočila vypínačem a nad stolem se rozsvítila stahovací lampa. Místnost byla jen tak jemně osvětlena. Vůně od plotny. Pohoda. Láska. Čas dětství.

Pan Kladiva pokračuje.
V zimních měsících se drávalo peří při petrolejové lampě. Vypomáhaly nám babičky od blízkých domkařů. Při draní peří se vyprávěly různé příběhy, povídky a pohádky. Ještě jsem nechodil do školy a poslouchal jsem vyprávění o vodníkovi na čísle 25, kde býval kdysi mlýn. Tamější obyvatelé za měsíčních nocí pozorovali, jak se po břehu prochází mládeneček v zelených šatech a zeleném kloboučku. Byl to hastrman. Jedenkrát také šla Tonka Bubíkova (pozemku patřícímu Juranům v místě bývalého mlýna u řeky se říká "Bubikovo", asi dle původního majitele ... nevím) přes vodu na panskou stranu u brodu. Nasekala huzel (nůši) trávy a šla přes vodu zpět. HJuzel na zádech byl najednou o mnoho těžší, ale donesla jej až domů. Shodila jej na zem. A hastrman"hop" a utíkal do vody. Vyprávěly se i jiné pohádky: o loupežnících, o strašidlech atd. A my děti se potom bály jít večer na dvůr. Jeden večer vyprávěly o Sibylině proroctví: že budou jezdit vozy bez koní, že budou lidé létat v povětří, že budou ženské chodit v kalhotech a nebude k rozeznání chlapec od děvčete. Tomu všemu se ty babičky divily a nevěřily. Nyní po 65 letech, kdyby babičky vstaly... to by se podivily, že se všecko splnilo.
O půlnoci draní skončilo a každá dračka dostala domů kus domácího chleba. Po sedrání peří býval dudírek (takové pohoštění). Napekly se dobré koláče a bábovky. K tomu byla dobrá káva a čaj s rumem. Při dudírku jsme se rozveselily a zazpívali. Náladu uděla také dospělým dobrá kořalička. S přáním: "za rok šťastného setkání" se dračky rozcházely. Každá dostala výslužku pro ostatní členy rodiny.

Poznámka: p. Kladiva se vrací k minulému textu a doplňuje výčet dalších řemesel v obci.
Rodiny Černých a Suchých: pletly z vrbových prutů koše. Které roznášeli i do okolních obcí. Jiní zase dělali březová pometla.

Ledování
V zimě,když řeka zamrzla, se sekal pro hostinské a řezníky led. Nasekal se na takové tabule 1,5x1metr a dlouhými háky (připevněnými na tyčích) se vytahoval z vody. Dělníci ho vytlačili na břeh odkud jej formani odváželi do lednic, kde se potloukl na malé kousky. Při dalším mrznutí se slili v jeden celek, na kterém pak řezníci a hostinští chladili maso a pivo. Onemocněl-li někdo zápalem plic tak se dávaly ledové obklady. Led dávali ochotně zdarma. Děláním ledu se hromadu lidí zaměstnalo a vydělali si dost peněz. Chladničky tenkrát nebyly.
V zimních měsících káceli svůj příděl singularisté a dřevo odváželi domů. Poznámka: v latině slovo singuli znamená jednotlivce se týkající, singularis znamená jednotlivý, ojedinělý. Přeneseně do češtiny můžeme říci, že to bylo sdružení jednotlivých sedláků a domkařů kteří vlastnili zemědělskou půdu a společné lesní pozemky. Pěkné hladké kmeny se dávaly na pilu pořezatna desky aneb se vybíralo dřevo na vazbu (dřevěná konstrukce, která je třeba pro stavbu střechy na domě). Ostatní se pořezalo do metrů (na délku jednoho metru) a bylo pálení na celý rok. Uhlím nikdo netopil.
Poznámka: další dodatek p. Kladivy k řemeslníkům v naší obci.
Palejtníci, kteří měli dovolen přístup do lesa vykopávali pařezy. Rozštípali je železnými klíny a odváželi na trakařích domů. Byli to většinou zedníci, kteří v zimě neměli práci. Nadělali si rovněž paliva na celý rok. Řemeslo zednické bylo u nás značně rozšířené. Učni byli hned z počátku placeni. Ostatní učni museli za dobu výuční (3 roky) mistrovi platit. Každé řemeslo mělo svůj cech. Jeho znaky máme ještě v našem kostele vystavené po stranách lavic (již tam nejsou).
Vrcholná organizace řemesel a živností: Živnostenské společenstvo.
V představenstvu se přihlašovali učni nad kterými byl dohled. ŽS bylo přítomno skóšek (závěrečných zkoušek) výučních, po kterých učňům vysvědčení, list výuční. Také vyřizovalo spory mezi zaměstnanci a zaměstnavateli.

V roce 1903 odchází z naší obce pan farář Gustav Hever do Rosic. Na jeho místo přišel pan farář Jakub Rosendorf, pozdější děkan.Tento farář založil s panem nadučitelem Pavlíkem místní Záložnu. Spořitelní a Záloženský spolek s ručením omezeným. Bylo to veliké dobrodiní pro místní i okolní občany, kteří zde peníze ukládali. Na druhé straně se půjčovalo za mírný úrok. Jak pan farář tak pan nadučitel starali se o výchovu mládeže a vychovávali ji pro život. Oba byli spolu velkými kamarády a zůstali u nás až do své smrti. Jsou pochováni na čelním místě našeho nového hřbitova u hlavního kříže.
Poznámka: s t a r ý hřbitov je ten horní. Vchází se do něj kolem hydrantu s vodou. A nejnovější hřbitov vznikl za obřadní síní.
V pozdější době byly přivezeny k nám do obce ostatky Dr.Karla Eichlera z ústředního hřbitova v Brně, kde jeho hrob upadl v zapomnění. Byl u nás pochován za velké účasti věřících z naší farnosti.

Byli u nás dva nepolitické spolky:

• Sbor dobrovolných hasičů
  Hasiči se zúčastňovali záchranných prací při požárech a povodních. Původní oblek měli z hrubého plátna. Na hlavě helmu s mosazným sviťavým hřebenem a na pásu připevněnou sekyru.
• Spolek vojenských vysloužilců (veteráni)
  Měli svůj prapor se znakem rakouského orla, který při slavnostech nosívali. Veteráni v černých stejnokrojích lemovaných zelenými šňůrami měli na hlavě tvrdý klobouk s kohoutím peřím.

V roce 1900 založena politická strana sociální demokracie.
15.května 1904 bylo na náměstí Okrskové cvičení Sokola. Zúčastnili se ho z Tišnova, Drásova, Malhostovic a Kuřima.
U nás byla založena tělocvičná jednota Sokol - náčelník Juračka. Na cvičení jim byla pronajata Hasička (budova stála naproti radnici u potoka-nyní je tam parkoviště) na 10 roků.

Náboženský život v obci
Naši předkové byli hluboce věřící a zbožní. I když byly zde velké majetkové rozdíly, jeden druhému nezáviděl. Jeden druhého si ctil a vážil. Malá obec čítající 164 domovních čísel vystavěla krásný chrám sv. Jakuba jakému není v okolí rovno. Neděle a svátky se světily (nepracovalo se vyjma sezonních prací např. žně aj.)
a šlo se na služby Boží. Nikdo v neděli nepracoval. Byl naprostý klid.

Školní děti měly o Vánocích v sále Hasičky pěknou slavnost u vánočního stromku. Byla předvedena malá scéna Betlém. Pastýři v halenách vytrubovali a ostatní děti zpívaly koledy.
Tato slavnost byla četně navštívena pro dobročinný bazar. Z výtěžku byli obdarováni chudí žáci. Dostali oděv a boty. Zbytek byl přidělen sociálnímu fondu pro místní chudé. Důchody žádné nebyly.

Staré zvyky
O vánocích byly slavné mše svaté zpívané na kůře k oslavě Boží. Bylo dost hudebníků a zpěváků. Půlnoční mše svatá bývala o 5. hodině ráno, druhá v 8. hodin a třetí o 10. hodině.
Na svátek sv. Štěpána byla koleda, na kterou chodívaly zpočátku všechny děti, později jen méně zámožné. Byl jsem také na koledě se sousedním kamarádem Josefem M. Pozdravili jsme a začali: " já su malé koledníček, přišel jsem k Vám pro troníček (platidlo), troníček mi dejte nic se mi nesmějte, atd. Pán Bůh Vám to nadělí na zahradě na poli. (Následovali: pásli ovce Valaši, Dej Bůh štěstí domu ...). Pak byli koledníci obdarováni. Dostali jsme nějaká jablíčka, ořechy, vánočku, případně nějaký krejcar. Poděkovali jsme a šli dál. Hodně jsme tojo nakoledovali. Josef měl plný uzlík. Pomohl jsem mu to nést a poněvadž byl chudobný, tak jsm mu to nechal. Matka byla vdova se třemi dětmi.
Před Velikonocemi chodila jeho sestra s kamarádkou B.Š. po domech. Měly slamou vycpanou pannu oblečenou do dívčích šatů a zpívaly: "Smrtonoško Velkonočko, kdes tak dlouho byla? U studánky u Rubínky ruce jsem si myla." Popřály pak veselých velikonočních svátků a byly na způsob koledy obdarovány. Chlapci na velikonoční pondělí chodívali na mrskut (pomlázku). Z pěkných vrbových prutů upletenými žilami šlehali děvčata, aby prý nebyly prašivá. Bylo při tom hodně pískotu, výskání a smíchu. Děvčata pak za to podělila chlapce malovanými vajíčky.
Před Velikonocemi v sobotu odpoledne o páté hodině bývalo vzkříšení. Seřadil se průvod a obešlo se velké náměstí (Na Městečku). Vpředu šly školní děti.
Kráčely za svým praporem na němž byl obraz sv. Aloise. Za nimi šla mládež škole odrostlá a pod baldachýnem kněz s Nejsvětější svátostí. Pak následovala hudba, hasiči a veteráni všichni v parádě. Průvod uzavírali muži a za nimi ženy. Pak bylo v kostele svaté požehnání a uctívalo se Vzkříšení (z mrtvýchvstání Ježíše Krista).
O Božím těle (křesťanské svátky) byly postaveny čtyři oltáře. První byl na čísle 2 u Šanců (nad poštou). Druhý u Svobodů č.117 (Na Městečku). Třetí u Císařů na čís. 69. Čtvrtý na Dlouhé ulici u Váňů č.8. Průvodu se rovněž zúčastnila školní mládež doprovázena svými učiteli. Pak šla mládež škole odrostlá. Za nimi družičky v bílých šatečkách. Na hlavě měly z myrty věnečky a v malých košíčkách lístky z květů, kterými posypávali cestu. Rovněž hasiči a veteráni byli v průvodu s hudbou. Vyzváněly všechny zvony a střílelo se z hmoždířů.

Škola
Vyučovalo se ve dvou školních budovách. V původní staré škole na čísle 3 a v radnici na čísle 51. V radnici byla první třída a dva ročníky druhé třídy, tělocvična a byt pro učitele. Ve staré škole byly dva ročníky třetí třídy a tři ročníky čtvrté třídy. Chodilo se do školy osm roků. Nemajetní žáci dostávali učebnice, sešity, péra a tužky zdarma od krejcarového spolku. Vyučovalo se dopoledne i odpoledne. Za poledne (od 11 do 13.00) se nevyučovalo a žáci odcházeli domů k obědu. Ve čtvrtek bývalo prázdno (volný den).
Školní mládež měla svůj prapor z červené hedvábné látky s obrazem sv. Aloise patrona mládeže. Dole byl krásný střapec. Prapor se nosíval v čele průvodu a byl umístěn v kostele spolu s veteránským praporem. Pořádek na obci udržovala policejní komise s předsedou. Důležitou osobou byl obecní uniformovaný strážník, který byl zároveň obecním posluhou. Veškerá nařízení a usnesení obecního zastupitelstva byla vyhlašována s bubnováním. Na každé ulici se po kuse zabubnovalo a přečetla se hlasitě, aby všichni věděli. Bubeník Janák šel o kus dále oznamovat totéž dalším občanům. V nočních hodinách měl službu ponocný Josef Králík, který dlel nad spícími občany. Chodil po obci a každou hodinu pískal kolik bylo hodin. Pro výtržníky a rušitele pořádku byla obecní šatlava.

Výroční trhy jarmarky
V naší obci se odbývaly 4x do roka výroční trhy jarmarky.
Dopoledne bývaly dobytčí trhy za dlouhým mostem (jedná se o most přes řeku Svratku kudy vede silnice do Tišnova v prostoru začátku ulice Marušky Kudeříkové, kde v současnosti stojí bytové domy). Sjížděli se tam sedláci z širého okolí. Prodávali tam selata, hovězí dobytek a kozy. Trhy měly dobrou pověst. Kupci přicházeli rovněž z okolí a nakupovali.
Odpoledne na náměstí (Na Městečku) následoval trh na zboží. Byl to takový vesnický svátek. Po obou stranách silnice od sv,Jana (socha sv.Jana Nepomuckého před kostelem) až po Bílý potok byly kramářské boudy pokryté plachtami. V nich na policích vystavené zboží na prodej. Látky na šaty, zástěry, krásně malované Tibetové šátky (asi s tureckým-kašmírovým vzorem), deky na postel i na koně, plátno, kanafasy, deštníky.
U kostela se prodávaly látky na mužské obleky. Na ráhýnkách (opracované hladké dřevěné tyče) byly zavěšeny hotové boty a kuchyňské nádobí. Prodávaly se mužské a chlapecké oděvy, klobouky a čepice. Nebyly pevné ceny tak se handlovalo a smlouvalo. Nechyběli ani brati Bosňáci (bratři z Bosny) ve své kroji a červeném fezu (turban) na hlavě. Prodávali: hole, hřebínky, břitvy na holení, špičky na cigarety a dýmky na kouření. Rádi svoje ceny nadsadili a muselo se smlouvat (vždyť tradiční smlouvání o ceny u zboží známe při návštěvě jižních zemí např. v bývalé Jugoslávii aj.)
Nechyběli ani stánky s marcipánem a tureckým medem. Prodávaly se i teplé čerstvé párky a rohlíky. Na podzim byly i kvašené okurky. Na jarmark přicházeli i kapesní zloději a často neopatrným kupujícím odcizili peněženku případně nakoupené zboží. Tlačenice bývala velká.
U radnice býval zpěvák, který měl na velkém obraze vymalován celý děj příběhu. V písničce to přezpívával a ukazoval holí na jednotlivé výjevy. Prodával o tom knížky.
Na jarmarce se sešli lidé z širého okolí. Náměstí se lidmi hemžilo a bylo ten den stěží s potahem projet. Na jarmarku byla přítomna i četnická hlídka, která byla postrachem kapesních zlodějů. A aby i mladí v ten svátek si přišli na své byla u Vencovských č.48 taneční zábava. Tancovalo se, pilo, bylo veselo a lacino.
Na hospodu u Vencovských přiženil se Jan Kazík z Hané. Bohužel jeho manželka druhým rokem zemřela na tyfus.
V naší obci na podzim roku 1904 řádil tyfus a vyžádal si několik obětí.

Rok 1905
Počíná stavební ruch a narůstají nová předměstí. Na Klínku čís.239, 242, 243. Na Potocích vystaven dům č.245 a Na Bítýškách č.244.
V tomto roce od svíčky (v lednici u Kaziků č.48) chytly se pavučiny a vznikl z toho velký požár. Poznámka: hospody měly prostor, kde se chladilo pivo aj. Do této místnosti či sklepu nebo nějakého přístavku byl v zimě přivezen led, který připravili ledaři z řeky.
Shořela stodola a ještě dvě další ... u Fritzů a u Hauserů.

Rok 1907
V tomto roce ohlásil konkurz (úpadek) Jan Kovář č.122. Veřejnost tím byla velice překvapena, ježto pan Kovář obchodník a majitel realit, byl znám jako nejznámější občan na okrese. Patřil mu dům s obchodem č.122 u kostela. Poznámka: později jej koupil Josef Nováček z Holubí Zhoře a předal jej svojí dceři, která se provdala za L.Sýkoru. Nyní dům vlastní jejich dcera L. Bublová a pronajala pouze obchod (ovoce a zelenina.) Dále domy 119, 184, 83. Šedesát hektarů polí a 10 podílů singulárního lesa. Ve chlévě měl 80 kusů krav, dva páry koní, jeden jezdecký a tři páry volů. V tomto podniku nacházelo mnoho lidí obživu. Byli spokojeni, poněvadž pan Kovář byl dobrý člověk. Jeho paní vlastnila horní mlýnek s pilou, dům čís.6, čís.76 a nějaké polnosti. Správcem podstaty jmenován Dr.Drbal z Tišnova.
Po provedeném konkurzu byly všecky pohledávky věřitelům vyplaceny a nějaké jmění ještě zbylo.

Cihelna
Cihelnu po Janu Kovářovi koupil jeho zaměstnanec cihlář Patočka a předal ji svému zeťovi Králíkovi. V cihelně se dělaly cihly ručně. Nakopaná hlína se polila vodou, bosýma nohama ušlapala a dobře promíchala. Na stole se vkládala do forem vysypaných pískem. Tyto formy se pak překlápěly na pěkném urovnaném místě a hotové cihly se nechaly na slunci sušit. Dosoušely se ještě v kůlně. Pak se navážely do pece kdež se vypalovaly. Byla to práce těžká, navážení a odvážení. Cihelna zásobovala místní občany a dobře prosperovala. Byla však z nařízení ČSSR zrušena. Poněvadž stejný osud postihl i ostatní malé závody, projevil se citelný nedostatek stavebního materiálu. Z pece si vystavěl pan Králík dům č.423. Tam byla ta cihelna. Poznámka: jedná se o pozemek proti Ricu (nyní fia Hartmann).

Počtem obyvatel rostly i nové čtvrti na okraji obce a přibývalo živností. Otevřeli obchod se smíšeným zbožím u Juránků č.73. Na čísle 5 byl obchod Juračkův. V Kozí (nyní Tišnovské) ulici byl také menší obchod na č.144 u Martinců, později přišel do rodiny Valešovy.
Po 1.světové válce zařídil si obchod na Hvozdecké ulici č.126 Josef Němeček. Po zmíněné válce zřídil Vilém Jeroušek pekárnu v č.38. Řezníci Bauman Bohumil a Zbytovský zanikli. Rovněž na č.50 Jan Chlubný prodal svoji živnost Josefu Mičánkovi.
Na č.5 otevřel řeznictví v roce 1909 Vincenc Doležal a předal firmu v roce 1934 Josefu Urbáškovi, který si vzal jeho dceru. (V současnosti na tomto místě je firma Karel Šanca (cukrárna s kavárnou, trafika a v patře ubytovací prostory s realitní kanceláří. Značná část přízemí je pronajata firmě TETA.)
Josef Valeš prodával maso na č.67. Jan Bauman a Cyril Rozkošný byli řezníci a uzenáři. Na čísle 49 byla vývařovna a cukrárna. Na Kozí ulici byla zřízena nová hospoda U Křížů v čísle 60. Také v Dělnickém domě vedle staré školy byla hospoda. (Na tomto pozemku je budova, která patří obci. Sídlo ZUŠ, dále servis pro kola a peněžní automat). Hospoda U Císařů na č.4 zanikla. Oba synové zahynuli v 1. světové válce. V současnosti patří firmě Balabán - pekařství.