O založení hradu Veveří

Rád se proháněl za zvěří. Tenkrát byly zdejší lesy plné daňků, jelenů a divokých vepřů a svahy Špilberka a Kraví hory zněly halasem lovců, štěkotem psích smeček a zvuky lesních rohů, když se vévodova družina hnala přes Žabovřesky do hustých lesů za Komínem.

Jednou se vévoda vydal do lesa s několika dvorskými lovci, uviděl krásného daňka, pustil se s chrtem za ním, na všecko zapomněl - a zabloudil. Začal troubit na lovecký roh, volal, ale nadarmo: byl tak daleko v lese, že ho lovci nemohli slyšet. Mladík si řekl: "Nic nezbývá, musím se z lesa dostat sám." Prodíral se houštím, les byl čím dál temnější a hustší, že si musel klestit cestu mysliveckým mečíkem. Šel dlouho, dlouho, až se konečně dostal do údolí a tam se kroutila černá řeka. Celý utrmácený si sedl pod vysokou strmou skálu do mechu a usnul. Zdál se mu krásný sen: Na strmé skále nad řekou se vypíná hrad, v jeho síních se rozléhají lovecké písně, z nádvoří se ozývá hlahol lesních rohů. To je něco pro vévodu! Už vešel do loveckého zámečku, už se chystá pojíst a popít - vtom, jaká škoda - procitl! Vyrušilo ho jakési šustění v chrastí. Lekl se, že je to vlk, rychle vstal a sahal po meči do pochvy. Ale nebyla to dravá šelma. Z houští vyběhl černý chrt a rovnou k vévodovi. "Co to neseš, ukaž," usmál se vévoda. Chrt nesl v hubě veverku. Vévoda se rozhlédl a uviděl veverek celé tucty. Utíkaly před ním a před chrtem, rychle skákaly na skálu a šplhaly do výšky. A mladík opět zapomněl na únavu, nevzpomněl si, že se chýlí k večeru - a pustil se s chrtem za veverkami. Už byl v půli skály a tam narazil na poustevnickou chaloupku. Stařičký poustevník ho uvítal, uvařil mu polévku s petrželí a pohostil krajícem ječného chleba a hrudkou kozího sýra. Vévoda povídá: "Vyveď mě z lesa na cestu - dobře ti zaplatím." "Kam bys v noci šel? zeptal se poustevník. "Lehni si do komůrky na medvědí kůži - a ráno tě doprovodím."

Když se rozednilo, vévoda vstal a prosil poustevníka: "Rád bych se podíval nahoru na tu skálu!" Vyšplhali na skálu a vévoda se rozhlédl přes kopce a obory a viděl široko do zalesněného kraje. To by bylo místo pro odpočinek po tuhém lovu! Znovu si vzpomněl na svůj sen a řekl: "Postavím zde hrad a jmenovat se bude Veveří, to podle těch veverek. Teď mi ukaž cestu - je na čase se pustit domů." Ve dvou letech byl nad řekou Svratkou hrad skutečně vystavěn. Má devět věží. Kdo nevěří, ať tam běží.