Madona z Veveří

Byla namalována někdy v polovině pátého desetiletí 14. století. Obraz je dalším článkem řady českých mariánských obrazů, kterou obohacuje o některé další vývojově závažné momenty. Prostovlasou Madonu zdobí koruna povyšující ji na královnu nebe, dítě, zčásti zahalené pouze v průsvitnou košilku, sedí tentokráte vzpřímeně, obrací se k matce a chápe se ručkou cípu její roušky. Tím se vytváří těsnější kompoziční spojení a zároveň citová vazba mezi matkou a dítětem, myšlenka, která se pak rovněž ukáže plodnou pro další vývoj českého mariánského obrazu. Pouze motiv koruny a čelenka je francouzského původu, vše ostatní, stejně jako ducciovský desén velkorysé klasicizující rozviliny v pozadí, poukazuje opět k sienské inspiraci. Ve srovnání s Mosteckou madonou zde také pokročilo zlidštění mariánského obrazu v intimnějším pojetí postav a zároveň nabyla už tvář Madony příznačně českých lyrických rysů.

Originál obrazu je vystaven v Diecézním muzeu v Brně.