Vítání jara na Šmelcovně

Tato tradice sahá do roku 1902, kdy se sem vydala brněnská turistická společnost Noha. V letech 1912–1933 se Vítání jara zúčastňoval i Petr Bezruč. Tradice pokračuje, půvabná cesta údolím Bílého potoka si nás ovšem získá v kterékoliv roční období.

Ze středu Veverské Bítýšky jdeme po modré turistické značce po mostě přes Bílý potok a za ním vlevo ulicí na kraj obce. Vstupujeme do přírodního parku Bílý potok, klidové oblasti o rozloze 35,2 km², jejíž osu tvoří přirozeně meandrující potok. Pohodlná silnička (zákaz vjezdu) nám slibuje nenáročné putování. Silničku neopouštíme - střídavě lesem a mezi loukami dojdeme k Práchovně (1) s několika rekreačními chatami, následuje sevřenější část údolí, po levé ruce výrazná skála, cesta se zavlní a častěji mění směr. Za Chaloupkami se údolí opět začíná rozšiřovat. U Lažánského mlýna (2) pokračuje silnička zkratkou k Maršovu, my zatočíme vlevo k prameni a rekreačnímu objektu (Hálův mlýn). Scházíme loukou, krátce projdeme lesem, až se před námi objeví panorama Šmelcovny (3). Název místa pochází od německého schmelzen - tavit. Zbytky starých hamrů bychom také našli asi 0,5 km západně od turistického rozcestí. Stojí zde kaple a k posezení láká sezónní stánek.

Z rozcestím se dáme po červené značce vpravo. Stoupá po silničce kolem chalup, mezi jabloněmi k lesu. Tady zkracuje několikrát zatáčky a posléze po silnici vstupuje do Maršova ke kostelíku a k pomníku obětí válek. Na hlavní silnici se dáme beze značky vpravo. Po pár krocích mírně vlevo uhýbá silnička. Po ní sestupujeme mezi domky až na okraj obce. Před námi je lákavé zalesněné údolí Maršovského potoka i půvabné panorama mírně zvlněné krajiny. My ale před prudkým klesáním učiníme oblouk vpravo, jdeme prakticky po vrstevnici a na dalším rozcestí pokračujeme v přímém směru. Projdeme pod elektrickým vedením, polní cesta zatáčí vlevo k bývalému kaolínovému dolu (4). Cesta jde nad strmým skalnatým srázem a pokračuje přímo do údolí. My na konci lesíka pohodlnou cestu opustíme a stezkou sejdeme na jakousi terasu, zalesněnou, romantickou, s průhledy na zatopený lom. Zrezivělé cedule připomínají někdejší zákaz vstupu. Můžeme se potěšit hezkými pohledy, v létě pak je zatopený důl používán ke koupání. Připomínáme, že vše se děje na vlastní nebezpečí! Nevede sem ani turistická značka, místo také není oficiálním koupalištěm. Po terase obcházíme důl, až narazíme na širší strmou přístupovou cestu. Po ní se dáme vlevo vzhůru k rezavým troskám bývalého oplocení, zatočíme po pěšině vpravo a posléze vlevo okrajem sadu až k širší cestě. Po ní sejdeme k rozcestí a odtud se pohodlnou cestou vpravo dáme k silnici. Po silnici vlevo pak dorazíme do Lažánek. Obec je poprvé připomínána r. 1358, od středověku až do 1. poloviny 19. stole. se zde těžilo stříbro a železo, které se zpracovávalo na Šmelcovně. Kaolin se zmíněného lomu byl dopravován lanovkou do Veverské Bítýšky. Dominantou hezké obce je farní kostel Nejsvětější Trojice, původně gotický ze 14. stol., pozdně barokně přestavěný ve 2. polovině 18. stol.

Na rozcestí u hřbitova (5) narazíme na zelenou turistickou značku. Po ní se dáme vpravo nejprve po hlavní silnici, pak vlevo po vedlejší komunikaci podél rozlehlého ovocného sadu do osady Holasice. Zleva se k nám připojí žlutá značka. Pozor, naše značená trasa uhýbá doprava na pěšinku mezi zahradami, vlevo k potůčku a vzhůru na širší cestu. Dáváme pozor na orientaci. Značka sleduje cestu, která zatáčí vlevo z pohodlné komunikace prakticky podél elektrického vedení. Po širší cestě pak scházíme vlevo obloukem - pod námi se otevírá údolí Svratky. Pohodlně klesáme, ale pozor na značku! Ta ze široké cesty odbočuje vpravo na úzkou pěšinu, protáhne nás lesíkem a vstupuje mezi domky na silničku podél Svratky. Dáme se vpravo, kolem komplexu závodu Hartman-Rico pokračujeme do středu Veverské Bítýšky.

Veverská Bítýška - Práchovna 2,5 km - Chaloupky 4,5 km - Šmelcovna 8,5 km - Maršov 11 km - bývalý důl 12 km - Lažánky 13,5 km - Holasice 15,5 km - Veverská Bítýška 17km

Převzato z Průvodce po Čechách, Moravě, Slezsku - Okolí Brna